Příběh klenotu se začal psát ve druhé polovině 19. století, kdy byl diadém vyroben patrně na území dnešního Německa, Rakouska nebo Belgie. Stylizovaná vysokokarátová čelenka zhotovená ze žlutého zlata se silnou vrstvou stříbra a osazená v současnosti 540 diamanty patřila v první polovině 20. století Eleonoře Camille Marii Henriëtte de Beaufort-Spontin. Právě Eleonořin otec Friedrich měl k Bečovu silný vztah a o zámek pečoval, vybavoval jeho interiéry a často zde také pobýval. A byl to právě on, kdo sem v roce 1889 převezl relikviář sv. Maura. Značnou část svého dětství a dospívání na Bečově prožila také jeho dcera, majitelka diadému - Eleonora.

Na základě zadání bečovského kastelána Tomáše Wizovského a snahy o zdokumentování výjimečného artefaktu vážícího se k historii panství Bečov proběhlo několik místních šetření, které vyústily v získání archivní dokumentace k dané problematice. Na pátrání a doplnění chybějících informací se podíleli odborníci z Národního památkového ústavu a další osobnosti. Stopa k čelence vedla na zámek Kozel, kde byl diadém v minulém století uchováván jako artefakt neznámého původu.

Cena šperku byla soudním znalcem ohodnocena na téměř 2 miliony korun. U pohřešovaných setů drahých kamenů z vrcholu čelenky se však předpokládá hodnota několikanásobně převyšující cenu samotného dochovaného diadému. Historický význam a sílu příběhu vážícího se k Bečovu však nelze penězi prakticky vyčíslit.